Zdravotní pojištění

V Německu jsou zaměstnanci, tedy osoby v závislém pracovním poměru, zpravidla povinně pojištěni v rámci zákonného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovnu si lze volně vybrat. Na internetu existuje celá řada srovnávacích portálů zdravotních pojišťoven, proto vám zde žádnou konkrétní nedoporučíme, ale stačí zadat do vyhledávače podle vašeho výběru krátký dotaz, například „srovnání zdravotních pojišťoven“, a rychle najdete, co hledáte.

Ještě před nástupem do zaměstnání je třeba zaměstnavateli sdělit název zdravotní pojišťovny.

U osob v pracovním poměru hradí pojištěnci a zaměstnavatelé příspěvky z mzdy rovným dílem, v současné době každý 14,6 % hrubé mzdy. K tomu se připočítává dodatečný příspěvek, jehož výše se liší podle zdravotní pojišťovny, obvykle se pohybuje mezi 2 % a 4,5 % a hradí jej pouze zaměstnanec.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

V případě nemoci zaměstnance obvykle nejprve pokračuje zaměstnavatel ve výplatě mzdy (výplata mzdy v případě nemoci – viz „Pracovní právo“). Následně mají osoby pojištěné v rámci zákonného zdravotního pojištění nárok na nemocenskou, pokud jsou v pracovní neschopnosti nebo jsou na náklady zdravotních pojišťoven hospitalizovány v nemocnici (nemocniční léčba) či v preventivním nebo rehabilitačním zařízení (léčebné pobyty). Nemocenská činí 70 % hrubého příjmu dosaženého před onemocněním, maximálně však 90 % čistého příjmu. Z nemocenské se odvádějí příspěvky na důchodové a nezaměstnanecké pojištění. Někteří zaměstnavatelé vyplácejí příplatek k nemocenské a tím vyrovnávají rozdíl k čisté mzdě. V případě pracovní neschopnosti z důvodu téže nemoci je nemocenská omezena na maximálně 78 týdnů během tří let. Po začátku nového tříletého období vzniká z důvodu stejného onemocnění nový nárok na nemocenskou, pokud pojištěnec s nárokem na nemocenskou nebyl mezitím po dobu nejméně šesti měsíců z důvodu tohoto onemocnění pracovní neschopný a byl výdělečně činný, resp. byl k dispozici úřadu práce.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)

Rodiče s povinným zdravotním pojištěním mohou za každé dítě s povinným zdravotním pojištěním požádat o 15 pracovních dnů nemocenecké dávky na dítě ročně; pojištěnci vychovávající dítě sami mají nárok na 30 dnů. V případě více dětí činí nárok na každého z rodičů maximálně 35 dnů, u rodičů samoživitelů maximálně 70 pracovních dnů.

Dávka v případě nemoci dítěte činí zpravidla 90 procent ušlé čisté mzdy. Rodiče o ni žádají u své zdravotní pojišťovny.

(Jedná se o automatický překlad DeepL Translator.)